Naše vesmírní hra

Zřejmě procházím krizou víry. Víry v nějaký smysl učení všeho druhu. Smysl duchovních nauk, přesvědčení, které člověk nadobudl v průběhů let. Smysl vykonávání jakéhokoliv druhu sádhany (duchovní praxe). Začínám shledávat, že jakákoliv víra v cokoliv je jenom víra a přesvědčení, které je jenom v naši hlavě. Nemá nic společného s naši podstatou, našim duchem. K čemukoliv se člověk upíná je v podstatě iluze stejná jako víra ve hmotu. Možná se ze mně stává materialista, kterým jsem asi vždy tak trochu byla, i když jsem se tomu bránila. Poslední dobou se mi celkem radikálně změnil pohled na hmotu. Najednou přestává být takový rozpor mezi hrubým a jemným. Víc si vážim těla a veškerého luxusu, kterým mně život obdarováva. Taky poznávám, že my jsme tvůrci hmotného světa, nejsme světelné bytosti, kteých se to netýká. My tvoříme tělo, které máme a svět, ve kterém žijeme. Všechno je to úžasná hra naši mysli. To čemu dává energie naši mysl, to tvoříme. V jeden moment jsem zřela krásnou, leč ne úplně reálnou věc, že kdyby všichni lidé obrátili mysl od svého malého já a sobeckého chtíče směrem k ostatním, ke světu, k planetě, k lásce, žili bychom v satjajuze (zlatém věku). Je to celkem jednoduché, ale v praxi zatím asi nemožné. 

Stejně dělám většinu věcí jako dřív, cvičím, medituju, odříkávám nějaké formulky. Taky vidím známé, kteří si demolujou život ve víře, že nějaká striktní praxe a dodržování pravidel je spasí, anebo alespoň přivede blíže Bohu. Slepá víra, která selektuje hmotu od ducha. Pohrdá stvořením a jeho vlastní inteligencí. Vůle která ničí, místo aby tvořila. Dosti ne jenom sebe-destruktivní záležitost.  A tak konfruntuji vlastní vůli a vlastní přesvědčení, a vůle jako kdyby ztrácela svou razanci a přesvědčení opadávaj jako lupínky odkvětlých jabloní. Je mi často do pláče nad vlastní hloupostí, často ale také z radosti, která tryská odnikud. Sama ze sebe.  

Všichni si tvoříme vlastní přiběhy a chceme je žit, chceme trpět, chceme věřit, chceme být štastni. Chceme zakoušet svoje vlastní stvoření se vším co to obnáší. Je to nádherná vesmírni hra. Líla.