Rozhovor se zakladateli Pracoviště Pohled (24. 11. 2018)

Tak na tohle jsem se hodně těšila :-) Je pátek ráno a já jdu do letenské Pražírny. Sídlí jen kousek od Pracoviště Pohled, kde má Flowing Space už druhým rokem kurzy. A právě se zakladateli Pracoviště Pohled se mám právě teď v Pražírně potkat. Nápad udělat s nimi rozhovor vznikl z vícero popudů - osobně jsem byla hlavně hrozně zvědavá, protože jsem tušila, že za vznikem tak specifického místa určitě musí ležet spoustu zajímavých příběhů. O tom, že rozhovor bude stát za to, jsem vůbec nepochybovala, proto jsem se s Gabi a Rasťou - zakladateli Pohledu - domluvila, že z toho uděláme rozhovor veřejný pro náš i jejich blog. Tak prosím tady to je, příjemné počtení přeji :-)

pro.jpg

Tak jdeme na to. Jak se stalo, že existuje Pracoviště ohled?

Gabi: Byli jsme součástí skupiny různých lidí - tanečníků, umělců - a vždycky jsme si říkali "sakra, proč nemáme nějaký vlastní prostor". Já tenkrát skončila školu, začala jsem dělat ve firmě v kanceláři a najednou přišla má spolužačka z indologie, která vlastní tady na Letné barák, s tím, že se jí uvolnil prostor, zda bychom tam nechtěli udělat studio. Mně samozřejmě přišlo, že to spadlo z nebe. Tak jsme si říkali "jo, super". Říkala jsem si, že se konečně můžu zbavit té kancelářské práce a dělat to, co bych chtěla dělat. 

Takže to byl dlouhodobější sen?

Gabi: Ano, můj sen to byl už v mládí. Chtěla jsem provozovat nějaký meditační prostor, kde se budou moct dít různé věci - vzdělávání, přednášky a tak. To, že z toho teď vzniklo v podstatě jógové studio, je spíše o poptávce po józe. 

Rasťo: Já jsem byl zase zvyklý vytvářet prostředí, kde se kulminuje nějaká energie toho, jak se lidé potkávají. Dělal jsem i klub NOD, co je nad Roxy, takže když Gabi cítila potřebu vytvořit takovýto prostor, tak to bylo jasné. Celkově byl pro mě ten záměr mnohem niternější než jakékoliv jiné artové věci, které jsou spíše expresivní pro vnější svět. Tak jsem si řekl, proč ne, vytvoříme místo, které bude trochu jiného charakteru. V té době jsme neměli ani páru o podobných studiích - myslím, že tenkrát ještě ani nebyli. 

Gabi: Říkali jsme si "super, pojďme do toho, budeme všichni působit tam", budou se tam učit indické tance, budeme dělat přednášky, bude tam prostor pro fyzioterapeuty, masáže...

Rasťo: Řešili jsme to, že všichni jenom pracují, pracují, pracují, nikdo nemá čas ani na vlastní děti. Ale zároveň už bylo cítit v celém tom společenském prostředí, že by ty lidi něco chtěli. Něco zajímavého se učit... Chtějí tančit, nevědí jak, chtějí kreslit, nevědí jak, zahráli by si rádi nějaký jam session, nevědí kde. Lidem ale chybí ten mezikrok a tak jim člověk musí nějak pomoct, nějak je vtáhnout. Mají bariéry, ale když ty bariéry uvolní, tak je to baví, cítí radost a najednou jsou schopni si na to najít i ten čas. Před založením Pohledu prostě bylo cítit, že lidi strádají. Že jim nestačí obchoďáky a to, že si po práci zajdou něco koupit, že to je prostě málo, že chtějí i něco víc. Nechtěli jsme být jako jiní umělci, co mají nějakou halu daleko za městem a lidé za nimi musí jezdit takovou dálku. Chtěli jsme být mezi normálními lidmi, co chodí normálně do práce. Pro ně jsme to tvořili primárně. Měli jsme ideu, že než půjdou do práce, tak si k nám přijdou na chvíli sednout a zameditovat. Ale to nám je jasné, že vytvořit takové místo je ještě dlouhá cesta. 

A to se bavíme o jakém roce?

Rasťo: Seděli jsme v Indii na Silvestra 2011 v nějakém baru, šaškovali tam Indové nějaké tanečky (v nadsázce), my jsme se vůbec nechytali, měli tam takovou tu silvestrovskou zábavu, na kterou jsme jenom čuměli a říkali si "wau". Seděli jsme u stolku, popíjeli víno a řešili konec světa, který měl roku 2012 nastat (úsměv). A říkali jsme si, že jestli má něco skončit, tak přece taky může něco začít. Gabča přišla s tímhle nápadem na otevření nějakého prostoru, ale samozřejmě jsme vůbec nevěděli, co kde, a jak. A tak jsem jen řekl: "oukey, pojďme, tak skočíme ze skály."

Gabi: Neměli jsme šajnu, co všechno to obnáší. Neměli jsme žádné zkušenosti s podobným provozem.

IMG_9008.jpg
IMG_4075.jpg

Postupně se dostáváme k tomu, že na dnešní adrese jim byl původně nabídnut byt v zadním traktu budovy, který přebudovali v první studio Pracoviště Pohled. V současném prostoru bylo v té době studio Akasha Jóga. To se po nějaké době přestěhovalo jen o pár domů v ulici dál. Gabi s Rasťou si tedy přebudovali i tento přední prostor a nějakou dobu se snažili provozovat oba dva prostory. To bylo ale po všech stránkách velmi náročné, proto se nakonec rozhodli zadní menší studio pustit a zůstat v tom prostoru, který znáte dnes.



Pohled do původního sálu v zadním traktu budovy

Pohled do původního sálu v zadním traktu budovy

Sál Pracoviště Pohled, jak ho známe dnes

Sál Pracoviště Pohled, jak ho známe dnes

Jak vznikl vlastně název Pohled Pracoviště/ Pracoviště Pohled?

Oba se rozzáří

Gabi: To nám vymyslel takový jeden pán, náš starý kamarád Mirek Maršálek. Je něco jako věštec, i když on si tak neříká. Jen tak jsme s ním seděli, říkali mu, že máme tuto ideu a začali jsme vymýšlet název. 

Rasťo: Hrozně ho zajímalo divadlo. Všiml si, že se v divadle dějí takové zajímavé věci, že co se děje v divadlech se pak odráží ve společnosti. Začal chodit na experimentální divadlo, právě v NODu byl pečený vařený. Já jsem tam tenkrát měl ateliér a on mi tam často chodil. Jednou jsem mu řekl, že mám nějaké nápady na názvy a on na všechno "ne ne, to nefunguje". A tak jsme se dohodli, že vymyslíme nějaký úplně nový název. A on tak jako seděl, přemýšlel, měl i takové speciální tabulky, s kterými počítal energii těch slov, a najednou řekl "Pohled"! To mi přišlo jako dobrý název na ten náš "hangár", co jsme chtěli vytvořit(smích).Ale říkali jsme si, že bychom to měli ještě nějak dospecifikovat. 

Gabi: Nechtěli jsme, aby to bylo jen Studio Pohled, chtěli jsme nějaké české slovo. A pak Mirek přišel se slovem Pracoviště. 

Rasťo: A najednou to celé úplně docvaklo. No jasně! Pracoviště - prostě makáš, šroubuješ to svoje duchovno...to jsme si říkali, že to je ono, to je ten náš přesah (smích). Že nejde o bílé sály, ticho a úlety do vesmírů v meditacích...zároveň ono to je v tom samozřejmě obsažené. Ten název pracoviště to ale tak hezky destruuje. Je vtipné vidět, jak lidé to slovo Pracoviště někdy nepřijímají.

Rasťo s panem Maršálkem

Rasťo s panem Maršálkem

Květiny visící ze stropu? U Gabi s Rasťou je očividně možné vše :-)

Květiny visící ze stropu? U Gabi s Rasťou je očividně možné vše :-)

Pracoviště Pohled se tedy rozběhlo. Stejně tak začalo vznikat i mnoho dalších studiích, kde se člověk mohl učit něco tvořit. S tím, že touha po nějakém takovém prostoru byla již ve vzduchu, jste se tedy nemýlili. 

Rasťo: Já se tomu ani nedivím. Myslím, že to je takový náš naturel. Člověk když něco řeší, v něčím se zahloubá, často si může všimnout, že řeší něco, co společnost potřebuje, aby bylo řešeno. Člověk často udělá velkou spoustu práce a lidé okolo to pak přirozeně velmi lehko přijmou jako samozřejmost. 

Dají se popsat nějaké principy nebo hodnoty, které pro vás jsou ve fungování Pracoviště Pohled důležité?

Gabi: Co já sama nejvíce vyzdvihuju a oceňuju, je to, když někdo to, co dělá, dělá celým svým životem. Že nejde jen o prioritu dělat business. Občas si prostor někdo s takovým záměrem pronajme, ale my se k tomu pak moc nehlásíme, ani to nijak nepropagujeme. Nejvíce oceňuji to, když někdo žije tím, co dělá a věří tomu. Dělá to z duše, bere to jako své jedinečné poslání v životě. 

Rasťo: Zajímá nás to, co je opravdové, co má v sobě život. Ne jenom nějaká omalovánka. K tomu se pak dokážeme hlásit a říct "wau, to je skvělé", to u nás opravdu chceme. 

Pracoviště Pohled má velmi svérázný interiér. Jak došlo například k propojení prostoru s britskou designerskou firmou Designers Guild?

Rasťo: Kdysi jsem pro jedno focení potřeboval sehnat nějaké látky. Dostal jsem kontakt na jedno studio v Pařížské. Bylo to tam úplně bezvadné. Za pár dní jsem se tam shodou náhod objevil znovu a znovu... Postupem času mi nabídli, zda nechci pracovat s jejich vzorníky. Takže takto jsme si natáhli vícero zajímavých designových značek. Pracoviště Pohled pak začalo částečně fungovat i jako showroom těchto značek. 

Rasťo

Rasťo

Gáni

Gáni

Lidé jsou často překvapení ze zlatých stěn v sále. Občas se na lekcích rozběhne otázka, zda se jedná o nějaké tapety či jste prostor namalovali na zlato a pak malbu nějak rozškrábali. Pomůžete nám tuto záhadu rozluštit?

Gabi: K tomu je samozřejmě taky historka (smích).Rasťo je jako umělec velký sběratel. A jednoho dne šel kolem kontejneru a uviděl jakési role čehosi. Bylo to zlaté a neuvěřitelně těžké

Rasťo: Vůbec jsem nevěděl, co to je. Šáhl jsem na to a řekl si "ó, to je zajímavý" tak vezmu jednu a koukám, že tam je i druhá a třetí, na jednou těch rolí bylo osm. Řekl jsem si, že z osmi rolí už něco udělám. Zarazilo mě ale, jak byly hrozně těžký. "To přece nemůžou být tapety," říkal jsem si. Začal jsem to googlit, ale nic jsem nenašel. Myslím ale, že to je materiál, co se používá v knihařství, když se zlatí třeba hřbet knihy nebo písmenka. Několik let jsem to měl v ateliéru a nevěděl, jak to použít. Nakonec jsem to využil v rámci jedné instalaci na 4+4 dny v pohybu, později na stěny v Pracovišti Pohled. 

Druhá věc týkající se interiéru, která tanečníky i mě velmi zajímá, je onen velký modrý obraz, co se před pár měsíci v sále z ničeho nic objevil. 

(Opět velký smích)

Rasťo: Sál měl být původně bílý, i zásah s tou zlatou tapetou byl pro mnoho lidí moc. Teď po čase jsem zacítil potřebu to prostředí trochu změnit, dostat energii sálu někam jinam. 

Gabi: Ten obraz namaloval Rasťo ještě na UMPRUMce. Byl uložen dlouho "v bordelu" jeho ateliéru a pak ho najednou vyhrabal a vynesl. 

Rasťo: Cítil jsem, že potřebuju na tom sále něco změnit. Vzpomněl jsem si, že mám někde obraz, který by s tím mohl pomoct. Překvapilo mě, že má takovou sílu, i když někde ležel 20 let. 

Gabi: Je to takový zářič. Je silný, to ano. Pořád k tomu, ale přistupujeme, že je tam "zatím". Zatím, uvidíme, jestli tam bude dál. 

Obraz “Zářič” :-)

Obraz “Zářič” :-)

Co byste měli na závěr chuť posdílet či říct čtenářům tohoto rozhovoru?

Gabi: Zajímá mě feedback lidí. Sama pořád hledám, jak to dělat líp. Člověk je hrozně omezená jednotka, má jen svůj pohled vidění, do spousty míst a směrů nedohlídne. Trošku třeba zápasím s jakousi osobní rovinou v propagaci. Nechci vystupovat za sebe a prezentovat sebe, chci prezentovat opravdu ten prostor. Lidé ale více reagují na osobnosti a jejich příběhy - v podstatě na ego. 

Rasťo: Líbí se mi, jak to děláme. Snažím se připomínat, že neexistuje správné řešení. Je to, jako když roste semeno. Ještě není jasné, jestli je to tento nebo jiný strom. Po čase se to ale začne rýsovat. U nás je už teď cítit, že jsme jiní, že máme jistý charakter. Ještě v tom ale potřebujeme vydržet, aby se to vyrýsovalo přesně a bylo jasné, že toto je ono. A najednou to začne růst jako ten konkrétní silný strom, který je prostě nádherný. Ale chce to ještě chvíli vydržet, protože ze začátku se náš směr různě měnil, často jsme byli podobní jiným studiím. Možná to není dobré marketingově, je to o dost náročnější, ale máme potřebu to dělat takto. 

Díky za rozhovor a budu se těšit někdy příště třeba v Pohledu :-)

Máte-li zájem dát Gabi a Rasťovi onen feedback - ať už na rozhovor či studio samotné, rozhodně neváhejte napsat na pohledpracoviste@gmail.com. Více informací najdete na www.pohledpracoviste.com. 

Děkuji za přečtení a mějte překrásný den, Jola

Flowing Space lekce v Pracovišti Pohled

Flowing Space lekce v Pracovišti Pohled

Flowing Space večírek v Pracovišti Pohled

Flowing Space večírek v Pracovišti Pohled