Život v nebytí aneb ví někdo jak to ve skutečnosti je?

Pod vlivem mého fyzického i psychického stavu posledních týdnů jsem měla dost času k rozjímání nad člověkem a k zamyšlení nad tím, co je život a co dělá život životem. Nemůžu se ubránit dojmu, že život a chuť do života je striktně podmíněn fyzickou silou a zdatností. Tam kde fyzická síla končí, končí také “oheň života”. Samozřejmě člověk disponuje ještě dalším zdrojem, a to je vůle. Ta, jak jsem poznala je taky závislá na ohni v těle. Když oheň téměř uhasne a ztratí se síla fyzická i psychická nastává velice zvláštní stav niterného ticha a klidu. Dech je mnohem jemnější, tělo téměř bez aktivity. Stav jako stvořený pro meditaci. Vlnění mysli a niterných pohnutek ustává a člověk se velice lehce noří do stavu tiché prázdnoty, která má blízko k nebytí. Stav nebytí je tudíž stavem ustání, řekla bych téměř veškerého psychického i fyzického dění. Nedá se říct, že by to mělo nějakou kvalitu, není to příjemné, ani nepříjemné. Když se ale člověk znovu uvědomí, cítí se příjemně. Shledala jsem, že je nanejvýš obtížné dostat se do podobného stavu za “normálních” okolností, tj. když je člověk při síle, hýří energii a je celý den aktivní. Myslím, že je to něco, o čem pojednávaj jógasůtry. Jak utišit “vrtění vědomí”. 

Již delší dobu se zabývám myšlenkou zda je či není existence našeho vědomí podmíněna fyzickým tělem, zda vědomí, kterého jsme si vědomi přetrvá, i když tělo pomine. Nemůžu se ubránit dojmu, že vědomí, kterého si jsme vědomi nepřetrvá a zaniká spolu s tělem. Záhadou mi stálé zůstává, co je to to, co přetrvá? Co je to ten nesmrtelnej paprsek v nás? Když se člověk noří do stavu nebytí, uvědomování ustává, není možné to popsat a zřejmě ani si být toho vědom. 

Zároveň kultivace tady toho stavu, ustávání pohybu fyzického i psychického, je jaksi v rozporu se životem. Člověk niterně spočívá v nehybnosti, nic ho netěší ani nermoutí, nemá žádné hnutí k jakékoliv akci, dělá jen nezbytně nutné. Nevím kde je hranice mezi tím, o co se jakože snažíme - dosažení nějakého obdobného stavu equilibra bez hnutí, a normálním životem. Přijde mi, že normální život je přesným opakem kýženého stavu rovnováhy. Očividně mám k osvícení ještě daleko. Ten stav o kterém ale všichni mluvíme, o který se snažíme, kvůli kterému na sobě tak pilně pracujeme mně ale nepřestává zajímat. Za poslední léta jsem ale zjistila, že to “opravdové” bytí nemá nic společného se žádnou představou, kterou jsem kdy o tom měla. Všechny se mi postupně rozpadli, a teď jsem jak nepopsanej papír, který vůbec neví a jenom kouká na ten zázrak zvaný život. Děje se sám sebou a my se buď k tvoření přidáváme anebo se snažíme z toku vystoupit na břeh anebo se alespoň povznést nad ten tok abychom získali lepší nadhled na opravdové dění v toku.

Poznal někdo jak to ve skutečnosti je?

 GJ

 

Rozhovor se zakladateli Pracoviště Pohled (24. 11. 2018)

Tak na tohle jsem se hodně těšila :-) Je pátek ráno a já jdu do letenské Pražírny. Sídlí jen kousek od Pracoviště Pohled, kde má Flowing Space už druhým rokem kurzy. A právě se zakladateli Pracoviště Pohled se mám právě teď v Pražírně potkat. Nápad udělat s nimi rozhovor vznikl z vícero popudů - osobně jsem byla hlavně hrozně zvědavá, protože jsem tušila, že za vznikem tak specifického místa určitě musí ležet spoustu zajímavých příběhů. O tom, že rozhovor bude stát za to, jsem vůbec nepochybovala, proto jsem se s Gabi a Rasťou - zakladateli Pohledu - domluvila, že z toho uděláme rozhovor veřejný pro náš i jejich blog. Tak prosím tady to je, příjemné počtení přeji :-)

pro.jpg

Tak jdeme na to. Jak se stalo, že existuje Pracoviště ohled?

Gabi: Byli jsme součástí skupiny různých lidí - tanečníků, umělců - a vždycky jsme si říkali "sakra, proč nemáme nějaký vlastní prostor". Já tenkrát skončila školu, začala jsem dělat ve firmě v kanceláři a najednou přišla má spolužačka z indologie, která vlastní tady na Letné barák, s tím, že se jí uvolnil prostor, zda bychom tam nechtěli udělat studio. Mně samozřejmě přišlo, že to spadlo z nebe. Tak jsme si říkali "jo, super". Říkala jsem si, že se konečně můžu zbavit té kancelářské práce a dělat to, co bych chtěla dělat. 

Takže to byl dlouhodobější sen?

Gabi: Ano, můj sen to byl už v mládí. Chtěla jsem provozovat nějaký meditační prostor, kde se budou moct dít různé věci - vzdělávání, přednášky a tak. To, že z toho teď vzniklo v podstatě jógové studio, je spíše o poptávce po józe. 

Rasťo: Já jsem byl zase zvyklý vytvářet prostředí, kde se kulminuje nějaká energie toho, jak se lidé potkávají. Dělal jsem i klub NOD, co je nad Roxy, takže když Gabi cítila potřebu vytvořit takovýto prostor, tak to bylo jasné. Celkově byl pro mě ten záměr mnohem niternější než jakékoliv jiné artové věci, které jsou spíše expresivní pro vnější svět. Tak jsem si řekl, proč ne, vytvoříme místo, které bude trochu jiného charakteru. V té době jsme neměli ani páru o podobných studiích - myslím, že tenkrát ještě ani nebyli. 

Gabi: Říkali jsme si "super, pojďme do toho, budeme všichni působit tam", budou se tam učit indické tance, budeme dělat přednášky, bude tam prostor pro fyzioterapeuty, masáže...

Rasťo: Řešili jsme to, že všichni jenom pracují, pracují, pracují, nikdo nemá čas ani na vlastní děti. Ale zároveň už bylo cítit v celém tom společenském prostředí, že by ty lidi něco chtěli. Něco zajímavého se učit... Chtějí tančit, nevědí jak, chtějí kreslit, nevědí jak, zahráli by si rádi nějaký jam session, nevědí kde. Lidem ale chybí ten mezikrok a tak jim člověk musí nějak pomoct, nějak je vtáhnout. Mají bariéry, ale když ty bariéry uvolní, tak je to baví, cítí radost a najednou jsou schopni si na to najít i ten čas. Před založením Pohledu prostě bylo cítit, že lidi strádají. Že jim nestačí obchoďáky a to, že si po práci zajdou něco koupit, že to je prostě málo, že chtějí i něco víc. Nechtěli jsme být jako jiní umělci, co mají nějakou halu daleko za městem a lidé za nimi musí jezdit takovou dálku. Chtěli jsme být mezi normálními lidmi, co chodí normálně do práce. Pro ně jsme to tvořili primárně. Měli jsme ideu, že než půjdou do práce, tak si k nám přijdou na chvíli sednout a zameditovat. Ale to nám je jasné, že vytvořit takové místo je ještě dlouhá cesta. 

A to se bavíme o jakém roce?

Rasťo: Seděli jsme v Indii na Silvestra 2011 v nějakém baru, šaškovali tam Indové nějaké tanečky (v nadsázce), my jsme se vůbec nechytali, měli tam takovou tu silvestrovskou zábavu, na kterou jsme jenom čuměli a říkali si "wau". Seděli jsme u stolku, popíjeli víno a řešili konec světa, který měl roku 2012 nastat (úsměv). A říkali jsme si, že jestli má něco skončit, tak přece taky může něco začít. Gabča přišla s tímhle nápadem na otevření nějakého prostoru, ale samozřejmě jsme vůbec nevěděli, co kde, a jak. A tak jsem jen řekl: "oukey, pojďme, tak skočíme ze skály."

Gabi: Neměli jsme šajnu, co všechno to obnáší. Neměli jsme žádné zkušenosti s podobným provozem.

IMG_9008.jpg
IMG_4075.jpg

Postupně se dostáváme k tomu, že na dnešní adrese jim byl původně nabídnut byt v zadním traktu budovy, který přebudovali v první studio Pracoviště Pohled. V současném prostoru bylo v té době studio Akasha Jóga. To se po nějaké době přestěhovalo jen o pár domů v ulici dál. Gabi s Rasťou si tedy přebudovali i tento přední prostor a nějakou dobu se snažili provozovat oba dva prostory. To bylo ale po všech stránkách velmi náročné, proto se nakonec rozhodli zadní menší studio pustit a zůstat v tom prostoru, který znáte dnes.



Pohled do původního sálu v zadním traktu budovy

Pohled do původního sálu v zadním traktu budovy

Sál Pracoviště Pohled, jak ho známe dnes

Sál Pracoviště Pohled, jak ho známe dnes

Jak vznikl vlastně název Pohled Pracoviště/ Pracoviště Pohled?

Oba se rozzáří

Gabi: To nám vymyslel takový jeden pán, náš starý kamarád Mirek Maršálek. Je něco jako věštec, i když on si tak neříká. Jen tak jsme s ním seděli, říkali mu, že máme tuto ideu a začali jsme vymýšlet název. 

Rasťo: Hrozně ho zajímalo divadlo. Všiml si, že se v divadle dějí takové zajímavé věci, že co se děje v divadlech se pak odráží ve společnosti. Začal chodit na experimentální divadlo, právě v NODu byl pečený vařený. Já jsem tam tenkrát měl ateliér a on mi tam často chodil. Jednou jsem mu řekl, že mám nějaké nápady na názvy a on na všechno "ne ne, to nefunguje". A tak jsme se dohodli, že vymyslíme nějaký úplně nový název. A on tak jako seděl, přemýšlel, měl i takové speciální tabulky, s kterými počítal energii těch slov, a najednou řekl "Pohled"! To mi přišlo jako dobrý název na ten náš "hangár", co jsme chtěli vytvořit(smích).Ale říkali jsme si, že bychom to měli ještě nějak dospecifikovat. 

Gabi: Nechtěli jsme, aby to bylo jen Studio Pohled, chtěli jsme nějaké české slovo. A pak Mirek přišel se slovem Pracoviště. 

Rasťo: A najednou to celé úplně docvaklo. No jasně! Pracoviště - prostě makáš, šroubuješ to svoje duchovno...to jsme si říkali, že to je ono, to je ten náš přesah (smích). Že nejde o bílé sály, ticho a úlety do vesmírů v meditacích...zároveň ono to je v tom samozřejmě obsažené. Ten název pracoviště to ale tak hezky destruuje. Je vtipné vidět, jak lidé to slovo Pracoviště někdy nepřijímají.

Rasťo s panem Maršálkem

Rasťo s panem Maršálkem

Květiny visící ze stropu? U Gabi s Rasťou je očividně možné vše :-)

Květiny visící ze stropu? U Gabi s Rasťou je očividně možné vše :-)

Pracoviště Pohled se tedy rozběhlo. Stejně tak začalo vznikat i mnoho dalších studiích, kde se člověk mohl učit něco tvořit. S tím, že touha po nějakém takovém prostoru byla již ve vzduchu, jste se tedy nemýlili. 

Rasťo: Já se tomu ani nedivím. Myslím, že to je takový náš naturel. Člověk když něco řeší, v něčím se zahloubá, často si může všimnout, že řeší něco, co společnost potřebuje, aby bylo řešeno. Člověk často udělá velkou spoustu práce a lidé okolo to pak přirozeně velmi lehko přijmou jako samozřejmost. 

Dají se popsat nějaké principy nebo hodnoty, které pro vás jsou ve fungování Pracoviště Pohled důležité?

Gabi: Co já sama nejvíce vyzdvihuju a oceňuju, je to, když někdo to, co dělá, dělá celým svým životem. Že nejde jen o prioritu dělat business. Občas si prostor někdo s takovým záměrem pronajme, ale my se k tomu pak moc nehlásíme, ani to nijak nepropagujeme. Nejvíce oceňuji to, když někdo žije tím, co dělá a věří tomu. Dělá to z duše, bere to jako své jedinečné poslání v životě. 

Rasťo: Zajímá nás to, co je opravdové, co má v sobě život. Ne jenom nějaká omalovánka. K tomu se pak dokážeme hlásit a říct "wau, to je skvělé", to u nás opravdu chceme. 

Pracoviště Pohled má velmi svérázný interiér. Jak došlo například k propojení prostoru s britskou designerskou firmou Designers Guild?

Rasťo: Kdysi jsem pro jedno focení potřeboval sehnat nějaké látky. Dostal jsem kontakt na jedno studio v Pařížské. Bylo to tam úplně bezvadné. Za pár dní jsem se tam shodou náhod objevil znovu a znovu... Postupem času mi nabídli, zda nechci pracovat s jejich vzorníky. Takže takto jsme si natáhli vícero zajímavých designových značek. Pracoviště Pohled pak začalo částečně fungovat i jako showroom těchto značek. 

Rasťo

Rasťo

Gáni

Gáni

Lidé jsou často překvapení ze zlatých stěn v sále. Občas se na lekcích rozběhne otázka, zda se jedná o nějaké tapety či jste prostor namalovali na zlato a pak malbu nějak rozškrábali. Pomůžete nám tuto záhadu rozluštit?

Gabi: K tomu je samozřejmě taky historka (smích).Rasťo je jako umělec velký sběratel. A jednoho dne šel kolem kontejneru a uviděl jakési role čehosi. Bylo to zlaté a neuvěřitelně těžké

Rasťo: Vůbec jsem nevěděl, co to je. Šáhl jsem na to a řekl si "ó, to je zajímavý" tak vezmu jednu a koukám, že tam je i druhá a třetí, na jednou těch rolí bylo osm. Řekl jsem si, že z osmi rolí už něco udělám. Zarazilo mě ale, jak byly hrozně těžký. "To přece nemůžou být tapety," říkal jsem si. Začal jsem to googlit, ale nic jsem nenašel. Myslím ale, že to je materiál, co se používá v knihařství, když se zlatí třeba hřbet knihy nebo písmenka. Několik let jsem to měl v ateliéru a nevěděl, jak to použít. Nakonec jsem to využil v rámci jedné instalaci na 4+4 dny v pohybu, později na stěny v Pracovišti Pohled. 

Druhá věc týkající se interiéru, která tanečníky i mě velmi zajímá, je onen velký modrý obraz, co se před pár měsíci v sále z ničeho nic objevil. 

(Opět velký smích)

Rasťo: Sál měl být původně bílý, i zásah s tou zlatou tapetou byl pro mnoho lidí moc. Teď po čase jsem zacítil potřebu to prostředí trochu změnit, dostat energii sálu někam jinam. 

Gabi: Ten obraz namaloval Rasťo ještě na UMPRUMce. Byl uložen dlouho "v bordelu" jeho ateliéru a pak ho najednou vyhrabal a vynesl. 

Rasťo: Cítil jsem, že potřebuju na tom sále něco změnit. Vzpomněl jsem si, že mám někde obraz, který by s tím mohl pomoct. Překvapilo mě, že má takovou sílu, i když někde ležel 20 let. 

Gabi: Je to takový zářič. Je silný, to ano. Pořád k tomu, ale přistupujeme, že je tam "zatím". Zatím, uvidíme, jestli tam bude dál. 

Obraz “Zářič” :-)

Obraz “Zářič” :-)

Co byste měli na závěr chuť posdílet či říct čtenářům tohoto rozhovoru?

Gabi: Zajímá mě feedback lidí. Sama pořád hledám, jak to dělat líp. Člověk je hrozně omezená jednotka, má jen svůj pohled vidění, do spousty míst a směrů nedohlídne. Trošku třeba zápasím s jakousi osobní rovinou v propagaci. Nechci vystupovat za sebe a prezentovat sebe, chci prezentovat opravdu ten prostor. Lidé ale více reagují na osobnosti a jejich příběhy - v podstatě na ego. 

Rasťo: Líbí se mi, jak to děláme. Snažím se připomínat, že neexistuje správné řešení. Je to, jako když roste semeno. Ještě není jasné, jestli je to tento nebo jiný strom. Po čase se to ale začne rýsovat. U nás je už teď cítit, že jsme jiní, že máme jistý charakter. Ještě v tom ale potřebujeme vydržet, aby se to vyrýsovalo přesně a bylo jasné, že toto je ono. A najednou to začne růst jako ten konkrétní silný strom, který je prostě nádherný. Ale chce to ještě chvíli vydržet, protože ze začátku se náš směr různě měnil, často jsme byli podobní jiným studiím. Možná to není dobré marketingově, je to o dost náročnější, ale máme potřebu to dělat takto. 

Díky za rozhovor a budu se těšit někdy příště třeba v Pohledu :-)

Máte-li zájem dát Gabi a Rasťovi onen feedback - ať už na rozhovor či studio samotné, rozhodně neváhejte napsat na pohledpracoviste@gmail.com. Více informací najdete na www.pohledpracoviste.com. 

Děkuji za přečtení a mějte překrásný den, Jola

Flowing Space lekce v Pracovišti Pohled

Flowing Space lekce v Pracovišti Pohled

Flowing Space večírek v Pracovišti Pohled

Flowing Space večírek v Pracovišti Pohled




















Co všechno odhaluje vaše human design mapa

Human Design umožňuje poznaní sebe sama, poznaní nastavení vlastni formy a osobnosti, skrze které se náš spirit realizuje.


- Bez moralizováni popisuje genetické nastavení a jeho vzorce, min. do historie 7 generací   Vzorce nesou energii a též přesvědčení o sobě a životě. Tyto přesvědčení můžou být zdravé (zdravý vývoj psychicko-emoconalní struktury člověka) nebo nezdravé (ty co se časem a setrvačností násobí a blokují přirozený pohyb energie v člověku)


- Precizně obrazně a logickou řečí  vysvětluje celé naše nastavení                                                  Co se tím nastavením myslí? Je to nastavení energetických toků v nás. Toho co je v nás stále a neměnné, a toho co se mění, pod vlivem toho co přebíráme z okolí. Je důležitý pochopit vzájemnou komunikaci mezi tím co je v nás stálé a neměné a toho co je proměnlivé. Tato komunikace určuje zda se můj potenciál bude realizovat nebo zůstane uvězněn a nerealizuje se. Každé nastavení má svá omezení. To však nevylučuje možnost vývoje. Proto znát svoje nastavění a jeho omezení umožňuje usměrnit energii pro naplnění svého potenciálu. 

- Podává vysvětlení jak správně uchopit vlastní zdroje


- Precizně čte jak rozpoznat úrovně, podle kterých se rozhodovat a to je něco se po nás chce každý den.                                                                                                                                     Každý člověk má vlastní strategii, podle které se řídí jeho systém ve vývoji, řekněme, tou správnou cestou. Každý člověk v sobě má svou jedinečnou autoritu. Ten ryzí impulz a vnitřní hlas, který rozhoduje. Tato autorita je u všech nás aktivní ale u mnohých z nás není rozpoznaná. Větší význam se přikládá autoritě kolektivní nebo té naučené a převzaté z okolí. Human Design nám říká kde je naše autorita a jak jí následovat. 
 
-Human design vysvětluje jak rozlišovat mezi tím co patří mně, podle čeho se mám řídit a mezi tím co mě podmiňuje, s čim se řidít nemám.                                                                                  Vaše HD mapa vám ujasní čemu můžete důvěřovat a čemu ne, co vám v životě dá ochranu a kde jsou pro vás výzvy, které vás školí.

- Uchopuje a popisuje to co o sobě někde v hloubce víme, ale nejsme schopni si to ujasnit a držet se toho. V naší každodennosti se nám do toho míchá spousta jiných vlivů, které to zamlžují.


- Skrze human design mapu se dá určit prostředí, které je pro nás zdravé a prospěšné

- Objasnit může také nastavění našeho nervového systému.                                                          Dále obsahuje informace o vhodné výživě a správnosti návyků stravování přímo pro uspořádaní našeho systému.

- Partnerské výklady umožňujií vidět rozdílnost a jedinečnost v každém z parterů.              Poukazují na oblasti, které přináší konflikty  a objasňuje nám oblasti, v kterých spolu rosteme a doplňujeme se. Následně  jsme schopny konkrétní informace  použit, jak  pro vývoj osobní tak ve vývoji samotných partnerských vztazích.
-- 

Dubravka Radonjić

www.humandesign.one

Systém se hroutí - pohled zakladatele Human Design

Systém jako takový se nehroutí proto, že by bylo něco špatně se systémem, ale proto, že jeho čas již vypršel. Jednoduše vypršel. Velice mnoho těch, kteří jsou součástí institucí po celém světě, žijí v iluzi, že instituce mají své opodstatnění, protože tomu jsme věřili posledních 400 let. Celých 400 let jsme se snažili učinit naše instituce dokonalými. Nyní se však ocitáme v čase, kdy instituce již postrádají smysl, v čase, kdy již není přítomen globální otisk, který by lidstvo směřoval k institucím jako své základní struktuře. Nyní směřujeme k novému cyklu, ve kterém je každý sám za sebe. 

Je cítit tlak na transformaci vědomí a vše se děje současně, v žádném případě není vše jen tmavé, negativní ani zlověstné. Co je však důležité pochopit a obsáhnout v tomto momentě v procesu pokračujícího kolapsu institucí za účelem být opravdu schopen sloužit lidstvu, je, že se nejedná o odklon od kolektivu, avšak o obrácení sebe sama dovnitř, do svého nitra. Celé je to o přesunu od kolektivní autority k autoritě osobní. 

To, co vidíte kolem sebe je kolaps kolektivní autority, která již není nadále tím, čemu můžeme věřit. Její čas vypršel. Není to o tom, že instituce nejsou důvěryhodné, není to o tom, že jejich představitelé lžou a intrikují – instituce již nemohou fungovat, protože toto téma se vyčerpalo. Držíme se jich zuby nehty, ale jsou jen potápějící se loď. 

Human Design je o potenciálu každého jedince a jeho vlastní jedinečnosti. O masu zde nejde. Human Design není hnutím vyprodukovaným pro instituci, v jeho jádru je sám jedinec, který se nemusí ničeho zříkat ani nic opouštět, pouze objevuje svoji vlastní autoritu sám v sobě. Nejlepší lekce nebo rady pro tuto dobu nepřichází z televizních obrazovek, z rádia nebo internetu, to pravé vedení a správný směr, kterému lze opravdu věřit, vám poskytuje vaše vlastní autorita. Za každých okolností. 

Znalost vlastní autority a strategii odstraňuje vaši závislost na komkoliv, kdo nemá žádné právo vás kontrolovat nebo formovat, v případě, že to není to správné právě pro vás – o tom ale rozhodujete pouze vy sami. Když se podíváte kolem sebe a vidíte, co se všechno ve světě děje posledních 20, 30 let, vy sami vnímáte to dilema, které tyto události ve vás vyvolávají. A já chci, abyste pochopili jednu věc – všechny ty věci nemají řešení a nejde je uzdravit. Neexistuje totiž žádný dokonalý vůdce, který by jednoho dne najednou vystoupil z vašich řad a všechno se pokusil opravit – ono to opravit ani nejde, naopak se to rozkládá a hroutí. 

Každý z vás se musí zaměřit sám na sebe a podívat se do svého nitra, aby tam našel svoji pravdu, svoji autoritu a svoji vlastní kapacitu tuto pravdu a autoritu následovat nehledě na vnější okolnosti tohoto světa. Přestat byt obětí něčeho a někoho – přesně jak je to pro naše nepravé já typické. Svět je plný obětí. A tyto oběti dávají vinu institucím. No, brzy již nebude komu dávat vinu. 

Žijeme v mimořádné době, kdy máme tu možnost zažít ohromnou změnu toho, jak funguje svět. A kdykoli v historii lidstva probíhaly veliké změny, objevil se chaos – taková už je změna. Na planetě je nyní cítit hluboká a mocná síla. Tak už pojďme opustit hru obviňování a začněme žít to jediné, co nám umožní přežít další cyklus – žít podle vlastní autority. Následujte svoji strategii, važte si své vnitřní autority, jednejte tak, jak je správné pro vás a díky tomu budete žít život, který vám náleží. O tom to celé je. 

Neexistuje nikdo, na koho byste ještě měli spoléhat a na kom byste měli být závislí. A opravdu, neexistuje ani nikdo, komu můžete věřit. Věřit můžete pouze sobě. A když žijete život, který je opravdu ten váš, věříte sami sobě, pak vás život ochraňuje a vaše důvěra v sebe se stává vaším štítem. Tato důvěra v sebe vás povede. Právě my, naše generace, stojíme nad touto propastí. Jsme zde, abychom demonstrovali, že tato cesta je ta správná. S tímto vědomím pak můžeme my, naše děti a lidé, se kterými přicházíme do kontaktu, vstoupit do nové éry, do nového cyklu. 

Ra Uru Hu 2005

Human Design system

 

Áma neboli toxiny dle Ájurvédy

Existuje doktrína zvaná Gastricismus, která tvrdí, že většina nemocí ma svůj kořen v poruchách trávení. To je dnes z vědeckého hlediska naprosto směšné. Podívame-li se však na tento názor pohledem Ájurvédy, zjistíme, že i v tomto systému je špatné trávení považováno za zdroj většiny nemocí.

Vedlejší produkt špatného trávení je v Ájurvédě nazýván आम (áma) - něco co je neuvařené, nezralé, nestrávené.

Jedním z používaných sanskrtských výrazů pro nemoc je आमय (ámaja) - doslova tvořený ámou.

Proč nemoc pojmenovali právě ámaja? Jelikož vychází z domněnky, že kořenem většiny nemocí je právě áma. Pohledem Ájurvédy obecně platí, že většina lidí z důvodu nekontrolované tužby po jídle přijímá nevhodnou potravu ve vztahu k sezóně, prostoru a času a rovněž přijímá neadekvátní množství jídla.

Koncept ámy není však omezen pouze na Ájurvédu. Ve starověkém Egyptě 1500 let př. Kr. léčitelé věřili, že většinu nemocí způsobuje “nemocný vítr” (analogie s vátou) nebo toxický odpad v těle, který nazývali whdw (vyslovovaný “ukhedu”) způsobovaný přejídáním, opilstvím, zlými duchy nebo emočním vypětím. Blíže k domovu, intestinální toxémie, diagnóza často použiváná v Evropě do druhé světové války. Dle tohoto názoru jsou toxiny v těle generovány v průběhu procesu trávení a to právě změnou stavu vnitřního prostředí střeva. Intestinálni toxémie byla dávána za příčinu astmatům, alergiím, artritídě, nepravidelnému pulsu, rakovině a mentálním chorobám. V oné době byla přijímána mnoha lékaři a byla publikována v nejvýznamějších lékařských časopisech.

V dnešním století moderní biochemie a DNA testování bylo zjištěno, že u metabolických abnormalit jako je hypoglykemie, hypo nebo hyper magnesemie a calcemie, může docházet k psychickým záchvatům. Co by nás však mělo překvapit je, že ke stejným závěrům došli v dobách, kdy taková analýza vůbec neexistovala.

Záchvaty explozivního vzteku, strachu, vražedných a útočných impulzů jsou způsobeny poruchami metabolismu”. (Bharadvádža, sútra 50.30)

Potrava však není jediným tvůrcem ámy v lidském těle. Nebudeme-li brát v potaz vrozené metablické poruchy, jako je například nedostatek enzymů nebo různé intolerance potravin, lze shrnout hlavní příčiny tvorby ámy v organismu do následujících bodů:

  • Potrava
  • Životní styl
  • Psychika
  • Nemoci
  • Místo, čas, sezóna
  • Toxiny
  • Zadržování přirozených potřeb
  • Těhotenství, menstruace

Z toho jasně vyplývá, že proces trávení probíhá v každém okamžiku, kdy je organismus v interakci, ať už při přeměně látek nebo přeměně energií. Nelze ho tedy chápat jen jako separátní děj v trávicím traktu na fyziologické úrovni, ale jako děj, který probíhá neustále v celém organismu na úrovni buňek a zároveň i v úrovni emocí a psychiky. 

Tuto tezi si lze vysvětlit následovně: nedocházi-li ke správnému trávení v emočním či mentalním poli člověka, může dojít k fyziologickým změnám, které následně vedou k tvorbě ámy a ta se ukládá rovnou na hrubohmotné úrovni. Druhou možností je, že se vytvoří zárodek ámy, který se uchová v podvědomí (nevědomí). Jak mohou být takové zárodky zdrojem ámy v budoucnu, nám vysvětlí jóga.

V jogové filosofii je vědomí člověka neustále zaplňováno projevy či obsahy, které za sebou zanechávají určitý nevědomý otisk. Tyto otisky se nazývají samskáry संस्कार (samskára). Samskáry však nejsou pouhým nevědomým paměťovým záznamem, nesou v sobě určitý energetický náboj, který čeká na vhodný okamžik, aby se mohl projevit opět ve formě projevu či obsahu. Proto může samskára působit na organismus člověka toxicky tak jako áma i ve stavu budoucím. To je důvod proč lze spatřovat původ nemocí v psychice člověka také jakožto ámaja - tvořené ámou.

                                                                                                                                  To be continued…

Lukáš Panec